Šumavská obec Stožec leží zhruba 35 km jižně od okresního města Prachatice. V jejích třech místních částech – Stožci, Českých Žlebech a Dobré – žije v současné době zhruba 220 obyvatel. První písemná zmínka o obci je datována rokem 1769, avšak skutečný rok založení původně dřevařské osady není znám.
Největšího rozmachu dosáhl Stožec v první polovině 20. století. S vybudování osmikilometrové železniční tratě z Černého Kříže do Nového Údolí došlo v roce 1910 k propojení jihočeských a pošumavských tratí s tratěmi bavorskými. Počet obyvatel postupně narostl až k číslu 2811, když tento údaj byl zaznamenán v roce 1930.
Prudký zlom nastal po druhé světové válce kdy byly v souvislosti s odsunem vyhnáni obyvatelé německé národnosti a ve Stožci zůstalo pouze necelých 600 obyvatel. V důsledku represí komunistického režimu, spojených s restrikcí obyvatel v příhraničním pásmu, počet obyvatel dále klesal až na současných zhruba 220 obyvatel, z toho 60 v osadě České Žleby a 6 v osadě Dobrá.
Vodní nádrž Lipno – vodní dílo vybudované v letech 1952-1959 na řece Vltavě. Při délce 42 km a šíři až 5 km dosahuje rozlohy téměř 50 km2 a jedná se tak nejen o největší přehradní nádrž, ale dokonce o největší vodní plochu v ČR, která patří k předním turistických destinacím v ČR. Lipno je se Stožcem propojeno novou stezkou pro in-line bruslení s kvalitním asfaltovým povrchem.
Stožecká kaple – dřevěná poutní Kaple Panny Marie vznikla v roce 1791 pod zaniklým hradem. Poutníky byla vyhledávána kvůli léčivým účinkům místního pramene a zázračného obrazu Panny Marie. V padesátých letech minulého století byla odstraněna. Do současné podoby byla kaple vystavěna v roce 1988 podle její kopie, která stojí v německé obci Phillipsreut.
Hrad – byl vystavěn ve 13. století na Stožecké skále pravděpodobně z důvodu ochrany Zlaté stezky. Zpustl v 16. století a do dnešních dnů se nedochoval ani jeho název, pouze jeho ruiny.
Stožecká skála – na jižním svahu Stožecké skály se nachází chráněná oblast s původním porostem klenové jedlobučiny, ze které je zde nádherný výhled do okolí.
Schwarzenberský plavební kanál – 44 km dlouhý vodní kanál spojuje jeden z přítoků Studené Vltavy s přítokem Dunaje a propojuje tak úmoří Severního a Černého moře. Byl postaven v letech 1789 až 1822 podle projektu Ing. Josefa Rosenauera.
Soumarský most – původně dřevěný historický most byl vystavěn na trase Zlaté stezky v místech, kde se karavany se soumary brodily přes řeku. Dnes je nahrazen betonovou konstrukcí, za kterou se táhne rozlehlá rašelinná louka zvaná Malá niva.
Pytlácká bitva – krvavá událost z února 1850 se odehrála v místním hotelu Pstruh, ve kterém se opevnili lesníci, na které zaútočili bavorští pytláci. Výsledkem přestřelky bylo několik mrtvých a mnoho zraněných na obou stranách.
Zlatá stezka – systém severo-jižních středověkých obchodních cest, které překračovaly Šumavu a spojovaly Čech Podunajím. První písemné zprávy o stezkách, z nichž jedna vedla přes České Žleby, pocházejí z 11. století, skutečné stáří je však patrně mnohem větší. Zlaté stezky přinášely rozkvět a prosperitu celému okolí a vzniklo na nich spousta obcí a měst (mj. Prachatice, Volary či Pasov). S krátkou přestávkou v období husitských válek patřila Zlatá stezka ve 14. až 16. století k nejvýznamnějším středověkým spojnicím, když hlavní náklad tvořila sůl. Úpadek nastal po třicetileté válce, navíc po roce 1706 zakázal císař Josef I dovoz jiné než rakouské soli, následkem čehož provoz na Zlaté stezce zcela zanikl.
Největší český národní park byl vyhlášen nařízením Vlády ČR v roce 1991 uvnitř dosavadní Chráněné krajinné oblasti Šumava (CHKO Šumava). CHKO Šumava tak plní funkci ochranné zóny Národního parku a zároveň spravuje i další nejcennější partie Šumavy – jako je Královský hvozd a Boubín. Primárním předmětem ochrany Národního parku tvoří unikátní nerušeně se vyvíjející biologická společenstva horských smrčin, pralesních porostů, rašelinišť, slatí či karových jezer. Jedná se o jeden z největších souvislých lesních komplexů ve střední Evropě, který je domovem mnoha ohrožených druhů rostlin a živočichů, mezi kterými k nejznámějším patří rys ostrovid, los evropský a tetřev hlušec.
Národní park lze ze severovýchodu po jihovýchod geomorfologicky rozdělit na Šumavské pláně, Železnorudskou hornatinu, Boubínskou hornatinu, Želnavskou hornatinu a Trojmezenskou hornatinu s Vltavskou brázdou. Nejnižším bodem NP Šumava je údolí Otavy u Rejštejna v nadmořské výšce 570 metrů, nejvyšším je vrchol Plechého s 1378 metry.
Národním parkem probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Naprostá většina území Národního parku náleží k úmoří Severního moře, když je odvodňována zejména řekami Vltavou a Otavou. Východní část území NP Šumava je odvodňována Teplou a Studenou Vltavou. Vltava ještě jako Černý potok pramení na svahu Černé hory a následně po soutoku s Vltavským potokem u Borových Lad se stává Teplou Vltavou. Následně se nedaleko Volar potkává se Studenou Vltavou, dále do vnitrozemí pokračuje jako Vltava. Severozápadní oblast Národního parku odvodňuje Otava vznikající soutokem Vydry a Křemelné.
Většina vody spadlá v Národním parku Šumava doputuje do Severního moře, malá část území při státní hranici připadá do povodí Dunaje, kterým se voda dostane až do Černého moře.
Většina Šumavy je pokryta lesy, horskými lesy a horskými smrčinami. Smrk spolu s borovicí, lískou, břízou a olší patří k nejstarším osídlencům Šumavy s téměř deseti tisíciletou historií. Většina lučních mokřadů, na které můžeme na Šumavě narazit, vznikla až v důsledku působení člověka po odlesnění části krajiny.
Šumavská květena a rostlinstvo jsou typickou ukázkou středohorské středoevropské flóry a vegetace, se specifiky, které jsou dány relativní blízkostí alpského vysokohorského masivu. Šumava má dokonce své endemity, mezi něž patří oměj šalamounek, hořeček mnohotvarý český, prstnatec májový rašelinný a zvonečník černý. Bohužel již vyhynutým endemitem byl hořeček mnohotvarý pravý.
Na faunu Šumavy má příznivý dopad velikostí území, velikostí zón s nejvyšším statutem ochrany, členitostí území a různorodostí biotopů. Samostatnou kapitolu představuje fauna horských smrkových lesů. Vodní toky Šumavy jsou jednou z nejvýznamnějších oblastí výskytu vydry říční v ČR. Mezi nejvýznamnější šumavské druhy patří tetřev hlušec, rys ostrovid, datlík tříprstý, kos horský nebo sýc rousný. Populace tetřeva hlušce na Šumavě je jedinou životaschopnou populací tetřeva v ČR, a proto je i velmi citlivá na rušení. Na území NP a CHKO Šumava je možné pozorovat až tři druhy orlů. Mezi vyhubené savce šumavských hvozdů patří například medvědi (poslední zastřelen v roce 1856).
Na následujících odkazech naleznete reportáže z obce Stožec
Česká televize / Toulavá kamera : Expozice věnovaná šumavské přírodě ve Stožci
Apartmány Stožec jsou unikátní apartmány v srdci Šumavy, v harmonické přírodě s neopakovatelným výhledem a celoročním sportovním vyžitím.
Objevte možnosti a krásy apartmánů.
Apartmány Stožec © 2012 - 2024
730 151 151 
